„Sluch je jeden z pěti smyslů, ale naslouchání je umění.“
– Frank Tyge
Proč má povídání smysl?
Sdílená radost je dvojnásobná radost, sdílený žal je poloviční žal. Toto pořekadlo platí a je dobré si ho pustit do života. Jenže jsou lidé, kteří se druhým svěřovat neumí anebo nechtějí.
Někteří se stydí, považují za nevhodné sdílet s někým své trápení, které berou jako své selhání. Jiní zase hledají pocit štěstí a uznání někde venku.
Svět, kde jsou láska, víra i uznání skutečné a trvalé, se nachází jen a pouze uvnitř nás.
Slova jsou směrovky, které nám do našeho vnitřního světa ukážou cestu. Zhmotňují naše pocity, emoce a myšlenky.
Pokud se u vás potká potřeba vypovídat se s mou ochotou a nadáním naslouchat, vzniká sdílení, které vede k vašemu (sebe)poznání. A to nás posílá na cestu, která vede k naplněnému životu.
Jestli vás to ke mně volá, pojďme se poznat, zapovídat se a uvidíte sami.
